Keby nebolo spomienok,človek by neveril, že raz bol štastný.

Dryáda

1. července 2008 v 15:06 | johny |  Démoni a bytosti,duchovia
Dryáda, neboli duch stromu, žije uvnitř starých rozložitých stromů v hloubi lesů. Přesto, že je zařazována mezi víly, nejde o stvoření tančící na palouku při měsíčku. Dryády střeží les proti vandalům, kteří by ho ničili. Ovládají svá vlastní kouzla, jako například jakýsi druh přemístění. Pokud je strom Dryády zničen, zahyne. Zbarvení kůže dryády osciluje mezi bílou a zelenou. Měří asi tak 150 cm. Vyskytuje se zvláště kolem Pentagramu
 


Duch

1. července 2008 v 15:00 | johny
Duch Může to být duch zemřelého člověka, zvířete, rostliny(stromu), nebo duch přírodní, ketrý patří k něčemu( strom, květiny, duch určitého místa) U těchto vyvstává otázka, zda jsou tu dobrovolně, nebo kvůli trestu..., dále je také možné, že se neumějí sami dostat pryč.

Členenie démonov,démoni

1. července 2008 v 14:52 | johny
"Je jisté, že existují vyšší, dokonalejší duchové bytosti. Mimo bytosto dobré jsou duchové bytosti zlé, s jejichž projevy se můžeme setkat. Duchové zlí, démoni, jsou dokonalejší než lidé [a zatracené lidské duše]. Vynikají nad ně moudrostí a duševní silou, nepodléhající zákonu tíže, hladu apod. Démoni jsou čiří duchové, úplně duchové podstaty o sobě samotné, mají život od hmoty úplně neodvislý. Naše duše je také duchovní podstata, ale neúplná. Je stvořena k tomu, aby oživujíc tělo, tvořila s ním úplnou lidskou podstatu. Bytnost zlých duchů je nezničitelná, věčná, jsou podstaty jednoduché, nesložené, tudíž jsou nesmrtelní. Nic nemůže jejich bytnost zničit, nic jí ublížit. Jako duchovní podstata nemají prostornosti, tudíž nejsou na prostoru závislí, mohou být kdekoligv jako myšlenka." Zlý duch má rozum a svobodnou vůli, jelikož ta patří k podstatě ducha. J eto svobodná bytost, ale vůlí měnlivá, nejde k věci přímo, podléhá omylům, po lidsku řečeno chce dnes to, zítra ono. Jeho inteligence je vyšší než lidská, vše poznává přímo, bez prostřednictví smyslů, zvláště duchový svět mimo Boha. Svět hmotný poznává též přímo, dokonaleji než my, proto poznává světy, které jsou nám ještě neznámy. Ovšem, i jeho vědění je omezené. Proto nemůže poznat vnitřní lidské tajemství, kdy z rozumu tvoří a ještě ze své vůle se člověk nerozhodl tak nebo onak, kdy ještě neví, co učiní. Může však poznat myšlenky již hotové, které přešly do esplan. Ty pozná i jasnovidec. Démoni se od sebe liší druhově. Kolik duchů zlých, tolik druhů. Démoni nemohou přímo působit na lidský rozum, pouze na obraqzotvornost. Ovšem mohou působit zevními pomůckami, aby vzbudili v duši různé myšlenky a pocity." (B. Kafka) Ďábel (z lat., řec. pův.) - "ztělesnění vůle ke chtíči, smyslnosti a tím i ke zlu a egocentrismu. Také personifikace elementárních sklonů, která se nepromítá až do hmotné úrovně, ale zůstává v oblasti představ v astrálním světě. Proto ďábel zůstává skryt našim smyslům. Promítá se však do jejich sféry tehdy, když se člověk stává polobdělým a duševně setrvává na úrovni elementárních sklonů. Ďábel je považován za bytost, která je schopna chtít a činit zlo, ale zřejmě v něm rozhoduje hnací síla sklonů. Jeho existence je provázena větším utrpením než existence lidí, protože ďábel náleží do světa nižší a tím i horší karmy." (K. Minařík) Ďábel - "český výraz je odvozen z latinského slova ,diabolus' a znamená buď vůdce zlých duchů, který je též nazýván Stan nebo Luciferr, nebo prostě každého ,zlého ducha', přičemž je tento pojem podle vzoru středověké démonologie ztotožňován s pojmem démon. Ďáblové čili ,zlí duchové' jsou podle křesťanského podání ,padlí andělé'. Jméno Satan je hebrejského původu a alexandrijskými židy, kteří převáděli starý zákon do latiny, bylo překládáno jako ,diabolus'. Obecně je pak ďábel chápán jako symbol zla. V lidových pověstech a pohádkách vystupuje jako ,čert', který je pouze v umělém intelektualizovaném podání někdy dobromyslný. Podoba čerta setrvává ještě z pohanských dob: zdržuje se rád v lese, zvláště na suchých stromech, v bažinách, skalách, propastech, jeskyních, opuštěných budovách, zříceninách, starých mlýnech, má tělo s rudou pletí, nohu s koňským kopytem, zadek s ohonem, hlavu s kozlíma ušima, z hustých černých vlasů trčí růžky a obličej má charakteristickou grimasu. Někdy má od pasu nahoru tělo muže, od pasu dolů tělo kozla. Zjevuje se v podobě myskivce nebo zeleně oděného muže, ale i jako vnadná žena či v podobě různých zvířat, zejména psa, kočky a vepře. Ve Starém zákoně na sebe ďábel bere podobu hada a vystupuje jako svůdce pramáti Evy. V bibli a jiných církevních textech nacházíme řadu jmen různých ďáblů: Asmodeus, Behmoth, Belial, Abbadon a další. Jiná jména nalézáme v magických grimoárech, např.: Aciel, Marbuel, Samiel a další. Ve vztahu k člověku vystupuje ďábel především jako svůdce v nejrůznějších formách (viz Inkubpvé a sukkuby), nabízí mu své služby a nutí jej k uzavření ďábelského paktu (první známý pakt tohoto druhu pochízí již ze VI. stol.), vybízí člověka ke konání zla. Ďábel je v úzkém styku s čarodějnicemi a čaroději. O některých náboženských sektách se uvádělo, že komunikují s ďáblem, např. katarové, jezidiové a další. Víra v ďábla byla za středověku velmi silná a značně jitřila lidskou představivost. Např. M. Luther se zmiňuje o tom, že často vídával ďábla a jednou, na hradě Wartburgu, po něm dokonce hodil kalamář, protože mu ďábel bral a louskal oříšky. Ďábel je zažehnáván znamením kříže a svěcenou vodou. Posedne-li člověka, může být vymítán (viz Exorcismus). Z hlediska hermetického je idea ďábla významná jako personifikace zla, negativní, noční stránky stvoření a ničení. Postavy ďáblů tu vyjadřují personifikované démonické síly (viz Démon). Podle R. Dubalové (1953), která analyzovala fenomény Ďábla z hlediska psychoanalýzy, symbolizuje ďábel libido, tj. pohlavní pud a bezuzdné přírodní síly. Víra ve zlé síly reprezentované ďábly je rozšířena ve všech kulturách." (M. Nakonečný) Démon - "slovo pochází z řečtiny a znamená původně osud. Později byl užíván též termín ,daimonion', který vyjadřoval to, co osud způsobuje (latinsky ,genius', u Sókrata ,vnitřní hlas', svědomí). Staří Egypťané totéž nazývali ,nutar', Indové ,devatas'. Teprve u Homéra a později v katolické teologii jsou démoni ztotožňováni se ,zlými silami', v teologii s ďábly. V teologii se za středověku rozvinula celá nauka o démonech, démonologie. Profesor dogmatiky Ch. Héris (1925), dominikán, který o démonech hovoří jako o ďáblech, je považuje za padlé anděly. První lidé, svedení ďáblem se dostali pod jeho moc. Ďábel člověka pokouší a pronásleduje. Jak byl možný hřích padlých andělů? Čirých duchů? Člověka strhují tělesné vášně. Anděl nemusí hledat pravdu, ale ví, že je bytostí závislou na svém tvůrci. Podle sv. Tomáše Akvinského je hřích andělů z hlediska přirozeného nemožný. Bohem byli andělé povýšeni do řádu nadpřirozeného darem posvěcující milosti. Byla jim však uložena zkouška s tajemstvím o vnitřním životě boha. Tajemství se nelíbí rozumu - a čím je rozum dokonalejší, tím je srážka s tajemstvím prudší. Bůh žádal podrobení rozumu před tajemstvím, tedy pokoru. To mělo andělům otevřít cestu k věčné blaqženosti. Část andělů se Bohu podrobila, část byla odbojná a chtěla se opájet vlastní velikostí. Tak zhřešila pýchou a sebeláskou. Jsa zbaven blaženosti, závidí padlý anděl ostatním tvorům k blaženosti povolaným a snaží se je zbavit toho, co sám nemá: této naděje blaha. Proto se - jako ďábel - snaží svádět člověka ke zlu. Činnost ďábla je však z dopuštění božího. Ďábel nemá přímou moc nad vůlí člověka a může působit jen na jeho smyslovost (pokušení sv. Antonína) prostřednictvím obrazivosti. Proto člověk musí bdít nad svými vášněmi a sklony. Ďábel může působit i na tělo (posedlost) a využívat znalostí skrytých sil přírody a tak způsobovat různé podivuhodné zjevy. Apoštol sv. Pavel říká: bojování naše není proti tělu a krvi, ale proti mocnostem v povětří - tím myslí ďábly-démony, ktří šli ve velkém zástupu za ,padlým andělem' Satanem (Luciferem). Ďábel je svůdce a lhář; jeho nejúspěšnější lež se podaří, až lidé neuvěří, že je. Tolik tedy o démonech-ďáblech katolická teologie. Bohatou démonologii měli však již Babylóňané a jeden z prvních démonologickcýh systémů vytvořil byzantský učenec Michael Psellos (1018-1078). C. Agrippa (De occulta philosophia, kn. III., 19) píše: ,Démoni nejsou vždy neviditelní, ukazují se někdy a béřou na sebe rozmanité postavy, mezi jiným také tvar bledých strašidel. Mnoho vztahů mají k lesům a pro své blízké příbuzenství k zemi a vodě mohou zakoušet také pozemské radosti...' K tomuto druhu démonů patří zejména lamie, inkubové a sukuby. Agrippa tím naznačuje, že démoni jsou bytosti nadané určitými sklony. ,Mravy a praktiky démonů' popsal podrobně Gougenot des Mosseaux (1854), který démony chápe zcela v katolickém smyslu jako ,padlé anděly'. Démoni pokoušejí člověka, ale bůh jim nikdy nedovolí, aby člověka pokoušeli nad jeho síly (Pavel I. Kor. 10,13). Avšak s dopuštěním božím může démon člověku škodit na statcích i zdraví. Démon nekoná zázraky, ale může užívat přírodních sil, které jsou člověku neznámé. Teologický pojem démona je však příliš široký: s ďábly je stotožnil zejména Guaccio (1608) a jiní démonologové. A. de Spina (1467) mezi démony počitá též inuby a sukkuby a další okultní bytosti, zejména živlové duchy, což činil také neoplatonik Jamblichos. Jiní ztotožňovali démóny se ,zlými místy' (pustými krajinami, bažinami, pouštěmi atd.). Teprve v období romantiky dostal pojem démona specifický esoterní smysl, jaká má i v hermetismu, a ztratil jednoznačně negativní akcent, který mu dala teologie. Z hermetického hlediska jsou démoni transcendentní přírodní síly, nebo bytosti ve smyslu okultním, tj. nevnímatelní ,duchové', nebo duchovní podstaty veškerých entit. Vše, co bytuje jako entita, má tedy svého démona, který je v podstatě tvarem jejího astrálu. A jako takový je každý démon nadán určitou inteligencí a určitými sklony. Sám o sobě není silou ani dobrou, ani zlou, kvalit tohoto druhu nabývá teprve v daných vztazích. Proto romantika chápala démonické jako esenciálně přírodní. V tomto smyslu jsou démony všechny transcendentní bytosti, počínaje larvami a ,duchy živlů' až po ony bytosti (živoucí podstaty skrytých i dosud zjevných přírodních sil), které jsou činiteli nesčetných přírodních jevů. Ďáblové jsou pak démoni zvrhlých lidských sklonů. V tomto pojetí je příroda, či lépe řečeno vše jsoucí - tedy i duchovní svět člověka - démonické. Démoni tedy reprezentují transcendentní podstaty různých forem energií (sil), které se projevují v přírodních jevech, ale i v myšlení, cítění a tvořivosti člověka. V okultismu se pojem démona omezoval úzce jen s ohledem na určité druhy okultní praxe. V černé magii se ovšem operovalo se ,zlými démony', protože šlo o lidskou projekci zla. Tak v různých příručkách démonologické magie (např. F. Barett: The Magus 1801 a jinde) jsou podávány seznamy jen zlých démonů a dávali ostatním démonickým silám specifická pojmenování; třídili démony do následujících pěti podkategorií (v jejich rámci pak rozlišovali ještě další podkategorie, které tu již uvádět nebudeme: 1) Šedim - démoni živlů 2) Masikim - démoni lidem škodící 3) Kefiloth - astrální zbytky égregorů a zašlých světů, jakož i zemřelých osob 4) Matache Chavala - ,padlí andělé' 5) Ruchoth Raoth - duše zemřelých lidí zlých Je zřjmé, že toto třídění je založeno na čistě praktických kritériích, vyjadřuje totiž praxi jistého oboru kabalistické magie. Za zvláštní démonologickou kategorii je nutno považovat tzv. ,strážné anděly' (nikoli ve smyslu katolické angelologie, nýbrž ve smyslu pověstného fenoménu Abramelinovy magie - viz Abramelinova kniha o magii): je to démonická síla reprezentující přírodní prapodstatu člověka, velmi nebezpečnou, je-li probuzena magicky. Již zde bylo uvedeno, že činnost démonů je omezena přírodním řádem: démoni tedy nemohou způsobovat zázraky, ale vládnou přírodními silami, které lidé dosud neznají, a proto se jejich zásahy mohou jevit jako nadpřirozené (sv. tomáš Akvinský: ,...démoni nemohou způsobovat zázraky, ani jiná stvoření, jen sám bůh'). Esoterně správné pojetí démonů nacházíme již u Homéra a Hésioda, který jasně ztotožňuje démony s přírodními silami (Theogonia 211-227). U Homéra personifikují démoni různé stavy lidské mysli, např. hrůzu, u Hésioda vinu, mstivost, hádavost, bídu apod., ale také přírodní síly." (M. Nakonečný)

UFO

1. července 2008 v 10:06 | johny |  UFO
UFO - zkratka anglického Unidentified Flying Objects, která se bleskově rozšířila po celém světě, v českém překladě znamená Neidentifikované Létající Objekty. Avšak tento fenomén se nevyskytuje pouze na denní či noční obloze. Jsou známy případy zachycení neidentifikovaných objektů pod hladinou moří či oceánů, blízká setkání či pozorování jak kosmických lodí, tak bytostí na zemském povrchu a to jak v minulosti, tak v přítomnosti. Z tohoto důvodu byla zavedena další mezinárodní označení, vystihující přesnou povahu neznámého objektu.
Dalším důležitým parametrem, který byl zaveden pro snazší evidenci a objasňování jednotlivých příkladů pozorování jsou tzv. Blízká setkání . Tyto setkání se dále dělí do tří kategorií :
l) Blízké setkání prvního druhu - vizuální pozorování objektu ze vzdálenosti do 150 m od objektu.
2) Blízké setkání druhého druhu - pozorování doprovázené nějakým měřitelným fyzikálním efektem na zemí či na předmětech např.: sežehnutá tráva, poděšená zvířata, nefungující elektrické systémy nebo zastavující se motory.
3) Blízké setkání třetího druhu - takto je označována zpráva oznamující pozorování posádky uvnitř nebo okolo UFO.
A nyní trocha historických faktů.
Většina lidí, a to i zarytých příznivců UFO si myslí, že tento fenomén je něčím novým, něčím co vzniklo teprve v nedávné minulosti v těsné souvislosti s enormním rozmachem vědy a techniky dvacátého století. Avšak opak je pravdou. Stejně tak jako záhady i UFO provázelo lidstvo odpradávna na své pouti evolucí a vývojem. Nabízí se i možnost, že UFO jakožto inteligentní bytosti z blízkého či dalekého vesmíru sledují naši planetu již od vzniku vyšších forem života v zájmu vědy stejně jak to dělají naši vědci ve svých laboratořích. A kde je psáno, že tito "vědci" úmyslně nezasáhli do vývoje naší planety.

Krátky keltský slovník

30. června 2008 v 20:27 | johny |  Kelti,kultúra




Aberfraw
Starodávné velšské královské sídlo na ostrově Ynys Mon (Anglesey). Některé čarodějnice dnes s oblibou používají tento název jako synonymum pro Jiný svět.

Adbertos
Tento výraz doslova znamená "oběť" a stal se součástí keltského náboženství a světového názoru. Na rozdíl od negativního významu slova "oběť" měl výraz adbertos pozitivní obsah a znamenal dávat něco druhým, klanu a větší komunitě stejně jako božstvům. Keltové se dívali na darování nebo příjmání obětí jako na něco zcela samozřejmého v každém okamžiku života. Adbertos je velmi staré slovo. Na Britské ostrovy a do Bretaně se dostalo z keltské Galie.

Agara
Tak říkali Keltové řece Ohře

Aileach
Rozpadlá pevnost v Ulsteru. Údajně ji postavil lid Tuatha De Danann.

Áíne
V irštině znamená "jas", "horko", "rychlost" a vyskytuje se i v irských pověstech jako ženské i mužské jméno, z čehož lze usuzovat na (před)keltskou sluneční bohyni a keltského slunečního boha, který denně s koněm a vozem, jako jezdec nebo jako jezdkyně nebo pěšky přejde oblohu.

Akropole
Převážně nejvýše položená místa na oppidech, kde byla soustředěna moc - vladařská, královská, duchovní

Alba
Název, který byl kdysi používán Skotsko.

Albion
Staré řeckokeltské jméno Británie, dosud používané v poezii. Má se za to, že bylo odvozeno od latinského slova albus, tedy bílý.

Alesia
Oppidum severozápadně od Dijonu na náhorní plošině Mont Auxois, je téměř s jistotou ona Alesia, v níž vládce Avernů Vercingetorix roku 50 před Kristem vytáhl k poslednímu vážnému odporu proti podmanění Galie.

Amulet
Přírodní předmět, o němž se říká, že nositeli poskytuje ochranu. Amuletem může být například kámen nebo zkamenělina. Amulety nesmíme zaměňovat za uměle vyrobené talismany. Kameny s přirozenými otvory byly přirozenými keltskými amulety. Používali k jejich "výrobě" ale také kosti a rohovinu, kovy, sklo a jantar. Jejich populárnost dosáhla svého vrcholu mezi pozdně halštatským a raně laténským obdobím. Dost často se dávali lidem do hrobů.

Anglesey
Ostrov u severního pobřeží Walesu, který byl v době vrcholné keltské nadvlády v Británii hlavním druidským centrem.

Annwfn
Další název pro velšský Jiný svět, v angličtině někdy nazývaný Avalon.

Armor
Původní keltský název Bretaně. Znamená "na moři".

Athame
Rituální nůž často spojovaný se živlem vzduchu a s východem, i když některé tradice jej přiřazují k ohni a jihu. Nůž měl tradičně černou rukojeť, ale mnozí moderní pohané nyní vyhledávají rukojeť z přírodního dřeva. V některých keltských kruzích se nůž athame nazývá "dagger" nebo "dirk" (dýka).

Avalon
Podle Geoffreye z Monmouthu je Avalon ostrov, na nějž Morgane odváží smrtelně zraněného Artuše, aby se uzdravil, a který je totožný z velšským "Ynys Avallach" - "ostrovem jablek". Tady panují pohádkové, ba rajské pověry. Avalon je jeden z mnoha ostrovů keltského Jiného světa.
Roku 1191 objelivi mniši z opatství Glastonbury na svém hřbitově rakev z jednoho kmene stromu s ženskou a mužskou kostrou, na jejímž víku byl kříž a nápis: "Zde leží slavný král Artuš se svou druhou ženou Ginevrou, pohřbení na ostrově Avalon."


Bardové
Byli třídou druidů. Vyznamenali se jako básníci a zpěváci udržující cennou ústní tradici prostřednictvím písní.

Bath
Jedna z nejdůležitějších keltských svatyní v Británii v hrabství Avon

Belisame
Jedno z přízvisek galské "Minervy", s oblibou překládané jako "ze všech nejzářivější".

Beltaine
Nebo také "Beltane" a "Baltain" je svátek 1. května, oslava posvátného sňatku boha a bohyně. Oplývá rituály plodnosti a s ní související symbolikou.
Slovo se skládá ze slabiky "bel" jako v Belenus nebo Belisame - "jasný", "zářící" a "tine" jako "oheň".

Besom
Čarodějnické koště. Používá se k zametání posvátného území, podlahy v kruhu nebo vymetání negativních vlivů. Na košťata se často nasedalo nebo se na nich "jezdilo" v rituálech plodnosti nad obilím.

Beran
Keltové podědili svého "beraního boha" z doby popelnicových polí. Až do konce galské nezávislosti stáli v mnoha krajích před krby jako tzv. "ohnivý kozlové". Byly to objekty napůl užitkové, napůl kultovní a platily také za symbol pohostinnosti.

Bodhran
Tradiční bubínek z kozí kůže používaný v keltské hudbě.

Boiohaemum
Název území Čech v době Keltů.

Bójové
Keltský kmen obývající českou kotlinu.

Brehonský soud
Ve staré irštině nazývaný Breithamhain. Šlo o soudce ze starého keltského světa. Jejich rozhodnutí se přijímala s velkou úctou.

Brennus
Keltský vojevůdce, kníže Senonů, připravil Římanům nejčernější den jejich slavných dějin. Z jeho slov "vae victis" - "běda poraženým" se nevzpamatovali hrdí občané městského státu celá staletí a nepřekonali ani to, že "lid, který měl vládnout světu", se musel od barbarů vykoupit 1000 librami zlata.

Breiz
Původní název keltského jazyka Bretonců, nazývaný také "brezonek".

Bretonec
Jméno obyvatele Bretaně, keltské části Francie, jejíž obyvatelé se vždy považovali spíš za Kelty než za Francouze.

Británie Malá
Keltský termín používaný pro Bretaň.

Británie Velká
Keltský termín používaný pro Irsko a ostatní Britské ostrovy.

Brownie
Velmi známý domácí skřítek ze skotského venkova. Tento sympatický tvor často provádí veselé kousky rodině, u níž bydlí, a chrání dům.

Brythonština
Jeden z keltských jazyků. Pojem "brythonský" se používá také k označení pohanských tradic ve Walesu, Cornwallu a Anglii.

Býk
Způsob, jakým ho znázorňovali, ať už ve výtvarném nebo literárním provedení, zachovává něco z onoho uchváceného respektu prvních chovatelů hovězího dobytka, kteří získali do svých služeb ohromnou sílu tohoto mohutného, nevypočitatelného zvířete, jehož bučení připomínalo rachot hromu. Už z častých nálezů býčích kostí a lebek v hrobech je zde jasné spojování býka se silami života a smrti. Nápadně mnoho místa dostává jako obětní zvíře.


Keltské kmene

30. června 2008 v 20:14 | johny |  Kelti,kultúra

Aegoságové

Keltský kmen, který na své území pozval vítěz nad galatskými Kelty, pergamský král Attalos I.. Později proti němu povstali a byli poraženi. Odtáhli do Bíthýnie, kde se dostali do sporu s místním vládcem a byli povražděni včetně žen a dětí.

Allobrogové

Jednalo se o středně velký keltský kmen žijící na území jižní Francie. Jejich centrem bylo oppidum Vienna, na jehož místě dnes stojí francouzské město Vienne. Byli spojenci významného keltského kmene Arvernů. V roce 122 př.n.l byly oba tyto kmeny poraženy Římany a přišly tak o část svého kmenového území.

Ambarrové

Ti patřili k federaci keltských kmenů z Galie, které překročily Alpy a dobyly severní Itálii. Část kmene zůstala ve Francii, kde žili severně od toku řeky Rhony.

Ambiánové

Keltský kmen, který byl původně členem konfederace Belgů. Žili na území kolem dnešního francouzského města Amiens.

Ambibariové

další kmen, který žil na březích moře dnešní Normandie.

Anamariové

Menší keltský kmen, který žil v severní Itálii. Když Římané vytáhli do boje proti sjednoceným keltským kmenům, nepřipojili se a po vítězství Římanů v Itálii pravděpodobně tento kmen zůstal a postupně ztratil svou identitu.

Arevakové

Kmen žijící na území dnešního Španělska.

Arvernové

Byl to jeden z nejmocnějších keltských kmenů žijících na území dnešní Francie. Z tohoto kmene pocházel bohatý král Luern, který někdy jezdil na čtyřkolovém voze po kmenovém území a rozhazoval zlaté a stříbrné mince.
Dalším slavnou osobností byl Celtill, usiloval o sjednocení Galie. Podařilo se mu získat nadvládu nad několika kmeny, ale sám byl zabit svými lidmi. Celtillův syn Vercingetorix se proslavil povstáním proti Římanům v roce 52 př. n. l..

Atrebátové

Tento kmen měl 2 větve: francouzskou a britskou. Obě větvě žily nezávisle na sobě a udržovaly mezi sebou styky. Francouzská linie pak z Galie odtáhla a usadila se na území jihovýchodní Anglie.

Aulerkové

Keltové z Galie, kteří patřili k federaci keltských kmenů, jež překročily Alpy a dobyly severní Itálii.

Bastarnové

Jednalo se o mezikmenový svaz, který byl primárně patrně keltský, ale později do svých řad přijaly i Dáky. Bastarnové jsou písemně doloženy už v roce 230 př.n.l., kdy se objevili na pobřeží Černého moře.

Bellovakové

Kmen žijící poblíž dnešních belgicko-francouzských hranic mezi řekami Seina a Somme.

Belgové

Souhrnné jméno pro konfederaci kmenů žijící na území dnešní Belgie a Francie. Do této konfederace patřili i Reimové, kmen z Francie, založili např. město Remeš.
Přímo na území Belgie žili Ambiánové, Bellovakové, Suessiónové, Aduatukové a Nerviové.

Bójové

Slavný keltský kmen, který sídlil na několika místech Evropy, a pravděpodobně i na našem území. Bójové nebyli největším keltským kmenem, ale předpokládá se, že platili za udatné bojovníky, a proto se jejich jméno někdy překládá jako "strašní".
Jejich pravlast se rozkládala na území dnešní Francie a rovněž se usuzuje, že založili na severu Itálie město Bologna. Počátkem 2. století př. n. l. se Bójové po prohrách na římskými legiemi uchýlili ze sev. Itálie do střední Evropy. Kde všude sídlili není vůbec jisté, ale jedná se snad o území jižního Německa, Čech, ale také v Maďarsku a na Slovensku. Z archeologických nálezů je prokázáno, že na území dnešního bavorského města Pasov stála mohutná pevnost zvaná Boiodurum - pevnost Bójů. Rozsáhlé území v Panonii, ztratili Bójové po katastrofální porážce od Dáků. Antičtí autoři psali o této události jako o Boium Desertum - Bójská poušť.
Slavná epocha udatných válečníků na území střední Evropy tedy skončila, odešli na území francouzské Galie, kde se nakonec usadili na území kmene Hadeuů.

Brigantové

Ti žili na území v jižní Anglii.

Catuvellauni

Keltský kmen žijící v povodí řeky Temže na území Anglie. Spolu s kmenem Atrebatů vytvořili silné mezikmenové království.

Cenomani

Keltský kmen žijící v severní Itálii, který roku 225 př. n. l zradil spolu s Venety federaci keltských kmenů a postavil se na stranu Římanů.

Corieltauové

Početný kmen žijící na severu Anglie. Razili své vlastní zlaté a stříbrné mince.

Deceanglové

Žili na území dnešního Walesu.

Dobunové

Keltský kmen žijící na území kolem dnešního města Gloucester v Anglii. Rovněž razili své vlastní mince.

Durotrigové

Obývali jihozápadní Anglii a jako jedni z prvních pocítili římskou invazi. Razili své vlastní mince.

Eburonové

Sídlili v belgické Galii v okolí dnešního města Liege (Lutych).

Elusatové

Keltský kmen žijící ve francouzské Galii a razil napodobeniny mincí řeckého města Emporie.

Eraviskové

Žili v severozápadním Maďarsku, jejich velké oppidum se rozkládalo na území dnešní Budapešti. Razili vlastní mince, našla se i v obci Trestná na Orave.

Gaesatové

Nešlo pravděpodobně o klasický kmen, ale o společenství Keltů, kteří se nechávali najímat jako žoldáci. Název vznikl ze slova gae = kopí. Jednalo se o fanatiky, kteří v bitvách bojovali naprosto nazí, jen někteří z nich měli přilby nebo nákrčníky.

Haeduové

Byli nejpočetnějším kmenem a nejmocnějším kmenem z Galie. Patřili k federaci kmenů a překročili s ní Alpy. Jejich hlavním městem bylo oppidum Bibracte. Z tohoto kmene pocházel i Dumnorix, který pomáhal Helvétům při jejich tažení do Galie.

Hercuniatové

Keltský kmen žijící na území dnešního Maďarska pod kmenem Eravisků. Centerm bylo oppidum v místě dnes zvaném Szalacska.

Icenové

Žili ve východní Anglii. Manželka jejich posledního krále Prasutagose, která se jmenovala Boudicca, vyvolala roku 61 n.l. největší povstání proti Římanům v Anglii. Dlouho si vedla úspěšně, ale po konečné porážce Keltů nebylo její tělo nalezeno. Doboví kronikáři ji líčí jako statnou ženu s dlouhými rudými vlasy a prý bojovala lépe než mužové. Icenové také prosluli ražbou mincí s nápisy v římském písmu, nejčastější jsou nápisy ANTED nebo ECEN.

Insubrové

Kmen žijící v Galii. Existuje hypotéza, podle níž někteří příslušníci tohoto kmene překročili Alpy před vlastním vpádem Keltů do severní Itálie. Žili v okolí dnešních měst Miláno a Cremona.

Kabarové

Jednalo se o velmi málo známý kmen, jehož příslušníci vynikli především výškou svých postav. Někteří odborníci je identifikují jako nejvýchodnější Kelty, jejichž území se rozprostíralo mezi Dněprem a Dněsrtem, kde je město Zaleščiki (Ukrajina), jsou zde zřetelné pozůstatky oppida, které se podle některých pramenů jmenovalo Camodunum.

Kandurkové

Keltský kmen žijící na středním toku řeky Lot.

Kantiové

Keltové z Galie a patřili ke konfederaci kmenů.

Kotini

Kmen známý svou dovedností v hornictví, který osídlil východní Moravu a Slovensko.

Lepontiové

Jednalo se o keltsko-italický kmen, žili v okolí jezer Lago Maggiore a Lago di Orta v severní Itálii. Tento kmen profitoval ze zprostředkování obchodů mezi Kelty a Italiky.

Lusitánové

Jednalo se o mezikmenové společenství Keltů a Iberů žijících na území dnešního Španělska a Portugalska.

Parisiové

Velký keltský kmen obývající území dnešní Paříže.

Piktové

Kmen žijící na území severní Anglie a ve Skotsku. Jsou dohady, zda se jednalo o keltské kmeny či zda šlo o původní předkeltské obyvatelstvo. Jméno jim dali Římané dle slova Picti = pomalovaní lidé.

Pretani

Podle některých archeologů byli tzv. proto keltským kmenem mluvícím některým z goidelských jazyků. Do Anglie měli přijít již v 8. století př. n. l. a mohli být prapředky kmene Brittonů.

Regniové

Kmen žijící na území jižní Anglie. Spolu s kmenem Atrebatů založili jedno z nejsilnějších mezikmenových království na území dnešní Anglie.

Salyové

Jednalo se pravděpodobně o keltsko-ligurský kmen žijící v jižní Francii. Byl to dosti houževnatý a útočný kmen a často útočili na spojence Římanů. Na konci 2. stol. př. n. l. byli poraženi a zahnány na území keltských Allobrogů.

Sekvani

Jeden z nejmocnějších kmenů ve francouzské Galii, v 1. století n. l. soupeřili s Hadeuy o prvenství v mocenském žebříčku. Jejich oppidum bylo Lugdunum (dnešní Lyon).

Senoni

Jednalo se o jeden z menších kmenů bojujících pod vedením Vercingetorixe proti Římanům. Po jejich porážce Římany byl popraven i jejich kmenový náčelník Akkó. Senoni pronikli až do střední Itálie a jako první pocítili Římský odvetný úder. Žili poblíž dnešního města Senigallia. Část z kmene zůstala v Galii a jejich hlavním oppidem byla pevnost Agedinkum, které dnes leží poblíž města Sens.

Silurové

Keltský kmen žijící v sousedství Dobunů v Anglii.

Skordiskové

Kmen žijící na území Srbska v oblasti kolem dnešního Bělehradu od 3. století př. n. l. . V době jejich největší slávy zabíralo jejich kmenové území téměř celého Srbska, velkou část Chorvatska a severozápadní Bulharsko. Nebyli poraženi Dáky a více než 2 staletí odolávali tlaku Římanů. I přes jejich porážku si zachovali určitou autonomii a z archeologických nálezů vyplývá, že se v této oblasti udrželi i další staletí.

Suessiónové

Velký keltský kmen patřící ke konfederaci Belgů. Žili poblíž belgicko - francouzských hranic.
Tektoságové

Významný a početný kmen pocházející pravděpodobně z území dnešní Francie, působili v severní Itálii a část jejich bojovníků sloužila také v Galatii (v Turecku). Je docela možné, že v roce 224 př. n. l., kdy byli Keltové v Galatii poraženi Attalem I., vládcem Pergamu, část Tektoságů přišla na naše území.
V roce 279 př. n. l. zaútočili Keltové proti Řecku a vyplenili věštírnu v Delfách. Taktika, kterou Řekové proti Keltům použili v průsmyku u Thermopyl, nebyla úspěšná a tím se otevřela cesta do řeckého vnitrozemí. Římský historik Trogius Pompeius identifikoval ve vojenských řadách Keltů právě Tektoságy, kteří ač třeba byly zasaženy řeckým kopím, dokázali ho ještě vytrhnout ze svého těla a hodit zpátky na protivníka. V Galii bylo jejich opěrným bodem oppidum Tolosa (dnes Tolouse).

Tevriskové

Žili na Zakarpatské Ukrajině a jejich centrem bylo oppidum na jehož místě dnes stojí město Mukačevo.

Treverové

Žili v okolí dnešního města Trevír.

Trinovantiové

Své opevnění založili na území dnešního Londýna a nazvali ho Lud-dun a spolu s kmenem Catuvellanů vytvořili silné mezikmenové království.

Tolistobójové

Byl to jeden ze tří kmenů, jehož příslušníci odešli bojovat do Bíthynie a později založili Galatii. Sídlili na horním toku řeky Sangarios - Sakarya.

Trokmiové

Druhý z keltských kmenů, který založili Galatii (třetím byl kmen Tektoságů).

Turonové

Kmen žijící v Galii v povodí řeky Loire s oppidem na místě dnešního francouzského města Tours.

Venetové

Kmen žijící v severní Itálii, který v roce 225 př. n. l. spolu s Cenomany zradil federaci keltských kmenů a postavil se na stranu Římanů. Byli to vynikající mořeplavci s početnou flotilou.

Vindelikové

Kmen žijící na území dnešního Bavorska, razili své vlastní zlaté mince, které však od českých keltských mincí nebyly z ryzího zlata, ale obsahovaly množství stříbra.

Vokonciové

Kmen žijící v povodí řek Durance a Isere ve Francii.

Volkové

Původně jeden velký kmen, který se na přelomu 4. a 3. století rozdělil na Volky-Tektoságy (sídlící převážně na Moravě) a na Volky-Areokomity, kteří žili kolem svého oppida Nemausus, dnes francouzské město Nimes.


Obrázky drakov

30. června 2008 v 19:45 | johny |  Draci
http://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0002.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0003.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0008.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0007.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0009.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0010.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0020.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0027.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0031.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0036.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0040.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0047.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0045.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0070.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0086.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0080.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-draci/fantasy-obrazky-draci0018.jpg

Obrázky elfov

30. června 2008 v 19:38 | johny |  Elfovia
http://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-elfove/fantasy-obrazky-elfove0011.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-elfove/fantasy-obrazky-elfove0002.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-elfove/fantasy-obrazky-elfove0004.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-elfove/fantasy-obrazky-elfove0001.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-elfove/fantasy-obrazky-elfove0012.jpg

Obrázky víl

30. června 2008 v 19:35 | johny |  Víly
http://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0001.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0027.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0029.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0034.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0035.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0006.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0005.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0012.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0015.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0020.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0024.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0022.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0026.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0003.jpghttp://www.orberis.cz/fantasy-obrazkova-galerie/fantasy-obrazky-vily/fantasy-obrazky-vily0033.jpg


Kam dál